"Tak v přední řadě bych Vás ráda přivítala na svých nových stránkách. Ať už jste na mém pruhovaném předměstí úplnými cizinci, nebo Vám některé uličky připadají povědomé, buduráda, pokud tu najdete něco, co Vás nějakým způsobem zaujme.
Je tomu už (nevěřitelných) pět let, co jsem přidala svůj první příspěvek na svém někdejším blogu. Tehdy jsem ani zdaleka netušila, co tím všechno spustím. Protože, a klidně se tomu smějte, „Kobylka v Pyžamu“ změnila můj život. Všechno to přitom začalo naprosto nevinně. Čím víc jsem psala, tím víc jsem zjišťovala, že jsem poslouchána.
Víte, můj problém je ten, že podléhám snadno posedlostem. A když se do něčeho posednu, obvykle to ohlodám až na kost. Dychtím po tom dozvědět se o tom co nejvíce a v úplných extrémech- chci být sama součástí a sama se nějakým způsobem podílet.
Obvykle taková posedlost vyprchá, jakmile vyčerpám všechny možnosti. Přečtu všechny knížky, shlédnu všechny filmy, dohraju hru… Nakonec všechno odkopnu. Ne proto, že bych to přestala mít ráda, ale protože jsem o tom zhltla, co se dalo. A už mi to prostě nemá co dát.
Ale pak se stalo něco, co to všechno změnilo. Na souboj mě vyzvalo Anime.
A k dnešnímu dni mohu říct… že jsem prohrála. Už dávno jsem rekapitulovala a složila zbraně. Ale pravdou je, že během toho souboje, se kolem mě začaly dít neuvěřitelné věci. Nestačilo mi totiž jen ohlodávat jedno anime za druhým, protože čím víc jsem se do toho ponořovala, tím víc mi docházelo, s jak nerovným soupeřem hraju. Atak jsem začala kreslit FanArty, dusila jsem debaty, tvořila animovaná videa, vrhla se na překlad mangy, nýbrž kreslila svojí… S každou ránou, pokořujíc svého protivníka, jsem s překvapením pozorovala, že mě v mé Svaté Válce podporuje čím dál tím více lidí. A že většina očekává, jaký další krok udělám.
A to byl asi první moment, kdy mi došlo, že nemám šanci vyhrát. O to víc jsem se začala zajímat, jak bojují jiní. Spousta z nich vehementně jako Já, někteří se jen vezli, jiní tloukli hlavami do zdí a další si nad tím klepali do čel. A i když jsem tuhle válku prohrála, ve výsledku jsem ani omylem nevyšla s prázdnou. Získala jsem spoustu přátel a tím myslím opravdu dobrých přátel. Mám zážitky, které mi už nikdo nevezme. Každopádně, dneska už s anime nebojuji. Dneska už si jen tak čas od času zajdeme na pivo.
Svou bájnou bezednou studnici jsem tedy našla. Ovšem to neznamená, že by mě přestala zajímat a naopak, že by mě nezajímalo už nic jiného. Na těchto stránkách budu dál pátrat po věcech, které mě zajímají.
Nechávám na Vás, zda se ke mně připojíte. Liguééére! XD"
Kobylka v Pyžamu